Největší singly alba – „One More Time,“ „Harder Better Faster Stronger“, „Digital Love“ – byly stejně užitečné pro svatební DJe jako pro filozofy popu. A jeho zbytek – falešné metalové kytary „Aerodynamic“, sci-fi fantazie „Verdis Quo“, výstavní kousek Todda Edwardse ve stylu UK garage „Face to Face“ – nakukoval do tuctu stylových uliček, aniž by narušil nastavený kurz alba. „Elektronická hudba“, která vždy vyhlížela do budoucnosti – ať už jakkoliv vágně – se předvedla ve stejně utěšující formě a srozumitelném žánru jako klasický rock a jako neméně skutečná ve své emocionální hloubce.
Po linii Discovery můžeš kráčet dál kupředu k EDM a pokračovat k proplétání techna a rocku. Můžeš se ale taky otočit zpět k albům Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, Pet Sounds nebo Smile: hudbě, která brala pop jako vážné umění, ale zároveň zasazovala do nového kontextu zdánlivě neatraktivní styly progresivními a svěžími způsoby. Ze všeho nejvíc ale chtěli být Daft Punk univerzální. Jakkoliv nepravděpodobná se mohla tahle vyhlídka jevit u dvou Francouzů s robotskými helmami, s albem Discovery se tam dostali.
