První a jediné sólové studiové album Lauryn Hill zatřáslo v roce 1998 hudební scénou. Byl to překvapivě syrový a pronikavý vhled do duchovních krajin jedné z největších hvězd jedné éry, ale také do éry samotné. I s odstupem několika desetiletí neztrácí The Miseducation of Lauryn Hill auru počinu, který otočil svět vzhůru nohama. Nadpřirozeně talentovaná Hill na něm rapuje se sebevědomou dravostí ženy, která má vše pod naprostou tvůrčí kontrolou a zpívá se sytostí soulového kánonu všech barev gospelu. Jednalo se o manifestaci vnitřní hloubky v době, kdy byly černošky často vyobrazovány jako jednorozměrné archetypy a Hill podala své velké dílo o životních výhrách a pádech s tak výjimečnou vřelostí, upřímností a přesností, že se vyvinulo z alba v univerzální tezi o bytí. Síla jejího ducha byla až taková, že nové generace dodnes objevují album, jehož mistrovskému spojení hudebnosti, lyriky a upřímnosti se doposud žádný počin nedokázal vyrovnat. Miseducation bylo ukuto v emocionálním ohni. Po sedmiletém působení v roli zpěvačky uznávaného newjerseyského hiphopového tria Fugees, které si libovalo v rázných politických poselstvích, a vleklém bouřlivém vztahu se spoluhráčem Wyclefem Jeanem, se Hill odhodlala zdokumentovat období velkých životních zlomů, včetně pomalého rozkladu kapely, ve které byla od střední školy. S tímto traumatem ale přišly i nové začátky – Hill se nechala inspirovat fyzickými i psychickými proměnami, kterými si prošla v těhotenství a při narození Ziona, jejího prvního dítěte s Rohanem Marleym, a nechala se při tom vést svou spiritualitou. Tyto plodné emocionální křižovatky vedly k počinu, který je stále považován za jedno z nejsyrovějších alb všech dob, za stálý umělecký vzor pro všechny ze světa hudby a za okamžik, kdy celý svět uznal talent Hill. Hned úvodní track alba Miseducation, ve kterém učitel kontroluje docházku ve třídě, dokud nezvolá jméno Lauryn Hill, která je pochopitelně nepřítomná, vystihuje jeho hlavní tezi – tyhle životní lekce si musíš zažít na vlastní kůži. Zatímco se proplétala bolestivými zážitky se svým bývalým (pod kterým si už v té době každý představoval Jeana), podařilo se jí předefinovat způsob, jak spojit drsné rapování a okázalé harmonie R&B v době, kdy byly od sebe tyhle žánry přísně oddělené. (I tři roky po vydání remixu „All I Need“ v podání Method Mana a Mary J. Blige je hardcore rap vesměs oblastí bující misogynie, zatímco R&B je vnímáno jako jemnější, ženštější doména.) Miseducation se soustředilo na názory mladé ženy s veškerou její vzdorovitostí a zranitelností, uprostřed území, kterému v hiphopových žebříčcích vládnou hypermaskulinní vize. Zároveň ale posloužilo jako vstupní bod pro mainstreamové publikum, které mělo stále tendenci snižovat hudební kvality hip hopu. Album se částečně nahrávalo na Jamajce v domě Boba Marleyho v ulici Hope Road – Hill na to odkazuje svou podobiznou na obalu alba, která připomíná přední stranu obalu desky Rastaman Vibration od The Wailers. DNA těchto písní a klíč k jejich nadčasovosti ovšem tkví v klasickém motownovském zvuku, který dává vyniknout bezchybnému vokálnímu projevu Hill. Samotná vícevrstvá píseň „Doo Wop (That Thing)“ jí vyhrála dvě z pěti Grammy, které si odnesla domů v roce 1999. Originalita jejího zvuku, jakož i téma její hudby – rodící se feminismus hiphopové generace – se tak dočkaly uznání. Zranitelnost v singlech Miseducation je předmětem mnoha diskuzí, ale obavy i přednosti Hill byly mnohostranné. Hill, která studovala historii na Kolumbijské univerzitě, nazírala na období svého mládí ve čtvrti Newark v New Jersey ostrým, prozíravým sociopolitickým okem („Every Ghetto, Every City“, ve které hraje na clavinet hudební vedoucí proslulého brooklynského kostela Pilgrim Church Loris Holland) a zamýšlela se nad vyrůstáním ve světě lidí zbavených práv („Everything Is Everything“, jejíž klasický sedmdesátkový soulový zvuk vykouzlila doprovodná kapela včetně tehdy ještě neznámého klavíristy Johna Legenda). Miseducation taky dokládá, že čistý úmysl a neochvějná emocionální pravda můžou být cestou k vlastnímu vysvobození. V politicky nabitém hlavolamu „Everything Is Everything“ rapuje Hill: „My practice extending across the atlas/I begat this.“ (Mé konání sahá do všech koutů světa/já plodím i tohle.) Byla a stále je osobností vzácného talentu, jejíž inspirativnost a novátorství jsou cítit i po desetiletích. Umělecké osobnosti vydávají desky jako na běžícím pásu v naději, že vytvoří počin, který zarezonuje natolik, že promění kulturu a vynese je do panteonu. Lauryn Hill to dokázala jedním dílem.